Petra Šetele: Životu dává smysl, když nečekáš nic nazpátek

Petra je letos novou členkou pořadatelského týmu Být spolu. Jsme moc rádi, že se k nám přidala, protože její elán, nevyčerpatelné nápady, stále pozitivní nálada a moudrost obohacuje jak nás, tak samotný festival. Petra píše na sociálních sítích svůj mateřský deník, sledovat jí můžete pod jménem MendŠ (Mam end Štěpánka). Krom toho také založila Nadační fond Štěpánka, který má za cíl pomáhat jakkoliv znevýhodněným dětem a právě vydává vlastní knížku pohádek Jak se Oříšek naučil pomáhat.

Na akci O zázraku zrození bude Petra zaskakovat za Báru Müllerovou, která se bohužel nemůže osobně zúčastnit. I tak se ale můžete těšit na zajímavé a milé povídání o šestinedělí a o tom, proč je toto období doslova svátostí.

⇒ 12. května 2018 od 10:00, Sokolov, Husovy sady – Strom mateřství ⇐

Mirka: Jako blogerku tě na Facebooku sleduje čím dál tím víc lidí, máš za sebou i úspěchy v soutěžích, prostě – MendŠ už je docela známá značka. Jak se vlastně stalo, že jsi začala psát svůj blog, co tě k tomu vedlo?

Petra Šetele: No, Miruš, v první řadě musím říct, že mi trhá uši, když se moje stránky nazývají blogem 😀 Správnej bloger asi nejsem. Ale když jsem byla těhotná, začala jsem si psát svůj online deník na tyhle stránky, abych tím neobtěžovala svý facebookový kamarády. Nakonec jsem asi věděla proč. Můj pohled na mateřství by asi jen stěží kdo pochopil. Vždycky jsem věděla, že asi půjdu jinou cestou, ale do týhle podoby mě ztransformovalo až narození Štěpánky. Do tý doby jsem šla asi “s davem”.

M: Promiň za to označení blog. Brala jsem to tak podle těch soutěží 😀

P.Š.: V pohodě 😀 Ono to tak možná je, ale nemám svý stránky za účelem byznysu, což blogerství je. Nemám ani smlouvy s firmama. Moje stránky jsou asi ukázkou, jak se dá pohlížet na rodičovství a vůbec ženu jako takovou.

M: Petruš, řekni mi, co všechno znamená to “jít jinou cestou”?

P.Š.: Cesta za Štěpánkou byla složitá. Mám za sebou několik potratů, revizí, návštěv reprodukční kliniky a spoustu probrečenejch nocí. Až když jsem se stala mámou, začalo mi docházet, že na určitý věci je i moderní doba krátká a začala jsem se více obracet “k přírodě”, k ženskému instinktu i sebeuvědomění. Nejsem fanatik, co se chce odstěhovat do lesa a pojídat kořínky, ale naučila jsem se jisté pokoře vůči vlastnímu tělu, vůči výchově dítěte a pochopila jsem, kolik toho dokážem, když do věcí nebudeme zasahovat poučkama a tabulkama. Celý můj vývoj mi pomohl vyrovnat se nejen s minulostí, ale i s přítomností, kdy si bejt mámou užívám podle svýho přesvědčení a doufám, že mi pomohl i s budoucností v podobě druhého dítěte 🙂

M: Popisuješ, jak tvoje cesta k miminku byla hodně trnitá a těžká. Věděla jsi už tenkrát, když jsi čekala Štěpánku, že jí budeš chtít nosit, kojit podle jejích potřeb, v noci jí být nablízku ve společné posteli, prostě mít jí pořád u sebe? Nebo to byl až další vývojový krok po jejím narození? Setkávám se totiž často s tím, že se rodiče bojí mít miminko u sebe, aby ho nerozmazlili, nechávají ho plakat a často působí takové “vymodlené dítě” spíš jen jako doplněk vystajlovaného kočáru než jako bytost, která potřebuje doteky a lásku…

P.Š.: Miruš, když jsem čekala Štěpánku, hodně jsem řešila porod. Věděla jsem, že bych chtěla přirozený porod se vším všudy. Nakonec mi nic z toho vcestná placenta nedovolila. Co se týče toho, co bude po porodu, to jsem moc neřešila. Věděla jsem, že chci nosit, kojení jsem brala jako automatiku, ale maximálně do roka (pak už je to přece “úchylný”, haha) a byla jsem přesvědčená, že bude mít vlastní, naprosto rozkošnou postýlku.Dokonce jsem se den před odjezdem do porodnice pohádala s mojí mamkou, která mi tvrdila, že Štěpánka v tý princeznovský postýlce nikdy nebude 🙂 Já jsem vlastně byla takovej alternativec v rozpuku. Věděla jsem, že to budu mít jinak, ale až když jsem jí poprvé držela v ruce, bylo mi jasný, jak moc ♥ Šestinedělí bylo pro mě nejnádhernější období a znamenalo pro mě neskutečný přerod a tam se teprve ukázala ta moje cesta ♥

M: Jak reagují tvoji čtenáři, přesněji řečeno asi čtenářky, na tvoje pohledy na život, mateřství, děti…? Setkáváš se s podporou a pozitivním sdílením nebo i s negativními postoji?

P.Š.: Asi všechno, co člověk dělá, bude mít dva tábory. Facebook obecně je taková skvělá platforma pro vyjádření názorů. Bohužel často se diskuze, který by mohly být přínosný, stávají místem, kam se jdou lidi, v mým případě maminky, vybít. Pro urážky a vulgarismy nejdou daleko. O to víc mě to vždycky překvapí, protože zrovna my mámy jsme všechny na jedný lodi. Žádná není horší nebo lepší. A jak chceme dát dětem dobrej příklad, když neumíme začít samy u sebe? Nicméně jsem i za tyhle příspěvky ráda. Ukazují, že tohle téma je potřeba ve společnosti pořád omílat, protože stále je bráno jako něco “alternativního” 🙂 Navíc mě mrzí, že už nestuduju na fildě, tam by tyhle výživný diskuze byly ideálním tématem do hodin internetovýho chování. Ale abych byla upřímná, pozitivní ohlasy většinově převažují.

M: Obdivuji tvojí moudrost, Petruš. Pro mě osobně jsi velkou inspirací třeba i tím, jak nezištně pomáháš tam, kde je potřeba. Založila jsi nadační fond Štěpánka, napsala jsi knížku pohádek o pomáhání. Kde na to všechno bereš energii? Co je tvým motorem?

P.Š.: Víš, já mám svůj pohár spokojenosti plnej. Ať se to někomu líbí nebo ne, je to tak. Lidi dneska tohle neradi slyší. Je lepší si notovat ve stěžování a když už na to jde někdo lepší cestou, tak aspoň sarkasmem pomlouvat všechno a všechny. Já si vybrala trochu jinej směr. Mám pocit, že mám všechno, co jsem kdy chtěla, je čas na to, abych mohla svůj prostor předat dál. Pomáhat druhejm je totiž něco, co nevyčerpáš.

Všeho se jednou přejíš, ale udělat radost někomu dalšímu můžeš po stý a znova tě to obohatí. Podle mě obecně věci, za který nečekáš nic nazpátek, dávají našim životům smysl. Ve chvíli, kdy do něčeho jdeme s vidinou osobního zisku, na konci nikdy není ta odměna tak líbivá a obohacující. Protože už dopředu víte výsledek. U věcí, který děláte nezištně, vás výsledek překvapí jistojistě. Navíc to vidim jako povinnost, jsem z rodiny, která je neskutečně emotivní, kontaktní a plná lásky.

M: Přiznám se, že jsi mě dojala ♥ A máš pro svoje aktivity podporu ve svém muži? Myslím, že to nezištné pomáhání je spíš ženská vlastnost, ale obecně to není moc pravidlem, najde se jen málo takových lidí jako ty. Tak mě zajímá, jak to bere tvůj muž, protože třeba můj muž sice velkoryse toleruje, ale úplně z toho nehýká blahem, když dělám něco nezištně 😀

P.Š.: Miruš, máš pravdu v tom, že chlapi na tyhle věci koukaj asi často jinak. Jsou nastavený na výkon a tohle jim připadá jako “plácání” se právě bez toho hmatatelnýho výsledku. Nicméně ve svém muži podporu mám velikou. Už jenom tím, že mohu dělat vše, co mě baví. Někdy jsem teda děsně naštvaná, že moje věci neprožívá tak emotivně jako já a že spolu nebrečíme nad každym lidskym příběhem, ale je to tak správně.

On je můj pevnej základ, díky kterýmu se já můžu ohejbat z extrému do extrému. Jsme každej z úplně jinýho světa a já doufám, že si je vzájemně obohacujeme a pomalu si děláme víc a víc stejných cestiček a názorů. Jsme dobrej tým. On má v mý počiny důvěru a to mě žene pořád dopředu. I když to třeba neřekne naplno, vím, že je hrdej. Snad 😀

Já si nás dva vždycky představim jako takovýho toho obřího panáka, do kterýho se pouští vzduch. Stojí na pevnym základu a sám si tak snově vlaje ve větru, ale každej ví, že jen tak neodletí. Asi tak. Moje rodina a můj muž. Bez nich bych asi neudělala nic.

M: Víš co je úžasný? Že má svět takovou bytost s tak velikým srdcem, jako jsi ty. A že festival Být spolu má to štěstí, že máš chuť obohacovat ho svou energií a nápady. Fakt jsem hrozně ráda, že v tom jedeme spolu. Těšíš se na sobotní povídání o šestinedělí, které budeš mít místo Báry? 

P.Š.: Miruš, těšim. Beru to jako možnost debaty s maminkama. S těma, který jsou právě na jedný lodi. Nejsem doktor, psycholog a ani nemám patent na všechno, ale ta možnost povídat veřejně o něčem, čemu věřím… měli bychom si tý možnosti vážit a využít jí. Jak teď napsal hezky Tomáš Klus: nenechme se odradit tim, že ještě nemáme nic odžito a proto budeme sedět v koutě. A hlavně je mi velikou ctí, že se mohu podílet na tvym báječnym festivalu Být spolu ♥

Děkuju! Za tvou podporu i za tenhle krásný rozhovor, který mi hodně dal.

⇒ 12. května 2018 od 10:00, Sokolov, Husovy sady – Strom mateřství ⇐

Mirka
Poradkyně a průvodkyně obdobím mateřství. Máma tří kluků a festivalu Být spolu. Mateřství S.R.O.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *