MUDr. Barbora Müller: Začněme důvěřovat ženskému tělu

Chceme vám představit lékařku Barboru Müller a rádi bychom o ní napsali: gynekoložka, porodni… – jenže tady nám nezbývá, než buď napsat mužský rod “porodník”, ačkoliv je žena, anebo použít slovo “porodnice”, které má v českém jazyce úplně jiný význam. Stojí za zamyšlení, proč nemá náš jazyk označení pro ženskou profesi porodníka. Bára tento nedostatek ale naštěstí vyvažuje svou vlastní ženskostí a mateřskostí.

Bára měla na akci O zázraku zrození mluvit o šestinedělí a o tom, co je v tomto křehkém období důležité. Bohužel se nakonec nemůže osobně zúčastnit, ale dostaly jsme její důvěru a pověření, abychom jí zastoupily. Podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí vám tedy přiblížíme Bářin pohled na šestinedělí.

⇒ 12. května 2018 od 10:00, Sokolov, Husovy sady – Strom mateřství ⇐

Mirka: „Baruš, proč ses rozhodla stát se zrovna gynekoložkou?”

Barbora Müller: Vždy mně fascinoval zrod života a chtěla jsem být u toho. Vzhledem k tomu,že jsem od žen generace mojí mamky slyšela hororové porodní příběhy, tak jsem si řekla,že by bylo fajn to nějak změnit a jako lékařka mám určitou šanci to dělat.

„Popřela nějak ta mnoholetá praxe, kterou jsi jako lékařka získala, teorii, kterou ses učila na vysoké škole a vlastně i to, co jsi od žen ze svého okolí o porodech slýchala? Jinými slovy: ukázaly tvoje zkušenosti, že vše může být jinak, než si tady z generace na generaci předáváme jak v osobních tak v odborných kruzích?”

B.M.: Na vysoké škole se ohledně porodu učíme co dělat, jak porod podpořit, jak zasáhnout, ale neučíme se (a mnoho z mediků v průběhu studia nevidí přirozený porod), jak nechat ženu rodit. Já chápu i nutnost teorie a medicína je úžasná, ale v praxi se brzo ukáže, že každá žena je jiná, každý porod probíhá jinak a je pak na nás, abychom rozlišovali a nesvazovali se poučkami, tabulkami, ale ke každému porodu přistupovali velmi individuálně.

V průběhu praxe, kterou jsem začínala v roce 2007, jsem se postupně dostala do bodu, kdy se u porodu snažím působit pouze jako pozorovatel, nikoliv kontrolor a vedoucí. Zjistila jsem, jednak dalším studiem, jednak praxí, že ženy umí rodit, jen jim musíme my zdravotníci nabídnout prostor, čas, podporu a motivaci. Já sama jsem prošla největší transformací, když se mi před 6,5 lety narodil můj první syn. Myslím, že v dnešní době je pořád porod brán negativně, jako něco, co se musí přetrpět a právě toto bych chtěla v ženách změnit.

„To, co říkáš, se mnou hodně rezonuje. Mám pocit, že obecně nám v moderní společnosti velmi chybí schopnost důvěřovat a být trpěliví. A to se samozřejmě odráží na tom, jak přistupujeme k porodu, ale třeba i ke kojení. Ty sama poskytuješ ženám aktivně podporu při kojení. Všímáš si třeba toho, jestli mimo jiné i způsob, jakým žena prožila porod, se odráží na kojení, na případných potížích nebo na snadném začátku kojení? Nebo s čím podle tebe ještě kojení souvisí?”

B.M.: Určitě to, jaký žena prožije porod, ovlivní i schopnost vytvoření vazby na miminko, hlavně porody operativní, dlouhé a medikované, porodní poranění… Ale daleko větší roli v narušení mateřského chování vidím v rutinní separaci novorozence od matky. Toto odloučení se bagatelizuje a naprosto zdravá miminka se od matek odnáší po porodu na různě dlouhou dobu.

V mnoha porodnicích neprobíhá dostatečná podpora žen v kontaktu s novorozencem, nejlépe kůže na kůži, byť na prospěšnost tohoto kontaktu na poporodní adaptaci novorozence i ženy, a na prospěšnost pro kojení, existují už i studie. Ženám je po porodu vnucován umělý řád, který nerespektuje individuální potřeby novorozence, ten je jim odnášen na různá vyšetření a ošetření. Místo podpory kontaktu a kojení dle potřeb miminka je doporučováno podávání dokrmů umělým mlékem, nebo dokonce používání dudlíků na utišení pláče miminka. Věřím, že pokud by žena měla po porodu podporu kontaktu, nejlépe kůže na kůži, nemusela by vážit nesmyslně před a po kojení, nebyl jí nucen řád kojení v intervalech 2-3 hodin, nebyla by neustále podkopávaná její mateřská kompetence, tak by z porodnic odcházelo mnoho spokojených plně kojících a sebevědomých žen.

„Přesně tak. Mám z praxe poradkyně totožné poznatky. Na akci O zázraku zrození jsi měla mluvit o šestinedělí. Dalo by se shrnout do několika vět, co je pro ženu a miminko v šestinedělí důležité a jak si prožívání této citlivé doby ideálně nastavit?”

B.M.: V dnešní době se ženy připravují na těhotenství, sledují plodné dny, užívají vitamíny, přemýšlí, která vyšetření podstoupí. Připravují se na porod, sepisují porodní přání, hledají porodnici, která jim poskytne nejen zázemí, ale i vstřícnost. A jen málokterá žena se připravuje na období těsně po porodu. Šestinedělí je období, které je společné téměř pro všechny národy a kultury světa napříč lidskou historií a je to období, které ideálně žena tráví pouze péčí o miminko.

Žena v šestinedělí potřebuje podporu, pochopení a pomoc od partnera či rodiny, aby jí zabezpečili zázemí, ve kterém nebude mít jiné povinnosti, než mít miminko na sobě a kojit. Samotná žena by se měla připravit na to, že v tomto období je pořád pro miminko celým vesmírem a že ono potřebuje kontakt, klidně nepřetržitý, neomezený přístup k prsu a určitě by se měla připravit na to, aby na sebe neměla vysoké nároky. Domácnost počká, okna umyje déšť, navařit může v předstihu do mrazáku… Šestinedělí není období dokonalé matky, ale ženy, která se transformuje do úplně nové role (a je jedno zda má první či páté miminko). Je to období, kdy vzniká mateřská láska.

„Co by sis přála, aby se v naší společnosti změnilo v přístupu k těhotné, rodící a kojící ženě?”

B.M.: Moc bych si přála, aby se k těhotenství a porodu nepřistupovalo jako k nemoci. Tj. aby těhotná žena nebyla brána jako takový slon v porcelánu, který nemůže to či ono, musí být neustále sledován, vyšetřován, testován, z čeho je povětšinou žena vystrašená a věří více tabulce v těhotenské průkazce, než signálům vlastního těla. Bylo by skvělé, kdyby opravdu docházelo k individuální péči o těhotné.

U porodu bych si moc přála, abychom začali znovu důvěřovat ženskému tělu. Aby znovu došlo k uvědomění, že žena je stvořená porodit a my bychom jí měli umožnit takové podmínky, aby porod probíhal co možno bez zásahů. Aby se zdravotníci více soustředili na ženu, její pocity, prožitek, než na čísla na monitoru přístrojů. Aby žena dostala čas a prostor rodit, tj. aby nedocházelo k nevědomým, ale přesto narušujícím zásahům do porodu, jako třeba personál povídající si o akci z předchozího dne vedle rodičky či neustálé rozsvěcování světla…  Zase napíšu, že medicína je úžasná, zachraňujeme mnoho životů, ale někdy se prostě zapomíná na přirozené pochody a funkce organismu a snažíme se je zatabulkovat, naplánovat a to právě u porodu nefunguje.

U kojících žen je nutno změnit postoj k fungování jednotky matka-novorozenec. Aby došlo k přijetí faktu, že i po porodu je to neoddělitelná jednotka a pokud je to zdravotně možné, tak k oddělení nemá vůbec dojít. Základ úspěšného startu kojení je neoddělovat matku od miminka, nenastavovat umělý režim, nestresovat vážením před a po kojení, nedokrmovat miminko jen proto, aby se vešlo do tabulek…

„To je krásné přání! A já věřím tomu, že se přesně tímto směrem pomalu ale jistě vydáváme. Svědčí o tom samotný fakt, že se mezi odborníky pečujícími o ženu a dítě začínají objevovat empatičtí, trpěliví a moudří lidé. Ty jsi toho důkazem. Moc ti děkuji za čas, který jsi věnovala tomuto rozhovoru.”

Být spolu: O zázraku zrození

⇒ 12. května 2018 od 10:00, Sokolov, Husovy sady – Strom mateřství ⇐

Mirka
Poradkyně a průvodkyně obdobím mateřství. Máma tří kluků a festivalu Být spolu. Mateřství S.R.O.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *