Mirka Valašíková: Poslouchejte svoje srdce

Mirka Valašíková Křížová je zakladatelka festivalu Být spolu, máma tří kluků, laktační poradkyně a poradkyně pro nošení dětí v šátku. Ženám v těhotenství a po porodu poskytuje podporu v mateřství. Píše články na svůj web Mateřství S.R.O. Otázky v rozhovoru Mirce pokládala další z pořadatelek, Petra Šetele.

Na akci O zázraku zrození bude Mirka mluvit na téma “Bonding a počátky kojení” od 12:30 a od 16:00 povede besedu “O zázraku zrození”. Na besedě budou různé ženy vzájemně sdílet své zkušenosti a osobní příběhy o svobodné volbě místa porodu – porodu v porodnici, porodním domě a v domácím prostředí. Budete se moct zeptat na cokoliv, co vás k tématu volby místa porodu zajímá.

⇒ 12. května 2018 od 10:00, Sokolov, Husovy sady – Strom mateřství ⇐

Petra: Mirko, jsi zakladatelka festivalu Být spolu. Zajímalo by mě, kde vznikl ten nápad. Ta myšlenka založit něco o přirozeném přístupu k rodičovství.

Mirka Valašíková: Myšlenka na festival se ve mně zrodila před pěti lety, když jsem začala aktivně poskytovat poradenství při kojení a nošení dětí. Vzpomínám si, jak všude po republice pořádaly moje kolegyně poradkyně různé akce u příležitosti Světového týdne respektu k porodu, Světového týdne kojení nebo Mezinárodního týdne nošení dětí, jenom v Chebu se tak nějak tradičně nedělo nic a to mě mrzelo. Byla jsem tenkrát plná nadšení ze svých objevů a měla jsem chuť je předávat dál. A tak vlastně vzniklo Být spolu.

P: Přeci jen myšlenky festivalu před pěti lety byly téměř v plenkách. Neodradilo tě to? Pociťovala jsi podporu od svého okolí?

M.V.: No, musím se přiznat, že každý rok už od prvního ročníku si říkám, že to bylo naposledy, co jsem festival pořádala 😀 Ale když porovnám úplně první ročník v roce 2014 a loňský, čtvrtý, tak vidím, že tyhle témata zajímají čím dál tím víc lidí a že pro ně má smysl to dělat, i když jde víceméně o lidi z mojí sociální bubliny, kteří mají k životu podobný přístup. Ochotně nám poskytovala prostory chebská Vyšší odborná škola a pomáhala nám neziskovka KOS. Středoproud se mi ale prostě oslnit zatím nepodařilo a možná i to je důvod, proč se třeba ani město Cheb o festival nezajímalo, loni jsme dosáhli akorát toho, že akci zaštítil tehdejší starosta. O to víc si vážím vstřícnosti, které se nám letos dostalo v Sokolově.

Jinak podporu ve svém nejbližším okolí jsem měla a mám, i když pro manžela to není úplně snadné, protože samotná organizace festivalu je poměrně náročná na čas a vloženou energii. Už několik let v tom se mnou ale jede i moje švagrová Jana s mým bráchou Jindrou, bez nich by celá ta akce těžko dnes byla taková, jaká je. A letos i s tebou! Prostě mít skvělý tým je fakt základ a je to jedna z věcí, která je důležitá pro mojí chuť jít dál.

P: Co tě tedy vždycky nakopne k tomu, že se pustíš do dalšího ročníku? Kde je v tobě ten pohon?

M.V.: Zčásti to asi bude taková moje blbá vlastnost, že se chci s lidmi dělit o všechny ty úžasný poznatky o dětech a rodičovství. Přeju si, aby rodiče věděli, jak je důležité být dětem na blízku, jak hodně záleží na tom, jak je rodíme, jak o ně pak pečujeme, jak jim naplňujeme jejich potřeby, jak s nimi mluvíme a co jim svou výchovou bereme nebo dáváme… A taky jak je to období raného rodičovství strašně důležité, formující a léčivé i pro nás, pro rodiče.

Většina z nás prošla studeným odchovem, jak tomu říkám, a proto se teď všichni setkáváme s vlastním stínem, ať se nám to líbí nebo ne. A je jen na nás, jestli to pojmeme jako příležitost ten vlastní stín překročit anebo předstírat, že se po nás žádné přemýšlení a transformace nechce, a tak svou jedinečnou příležitost promarnit… No abych se vrátila k samotnému festivalu: je skutečně nabíjející setkat se s těmi lidmi, kteří to vnímají stejně jako ty. A to je ten důvod, proč jdu do toho každý rok zas a znova.

P: Jsi matka tří malých princů. Jsou i oni tím motorem? Kdy vlastně přišel tvůj přístup k mateřství? Hrají v tom roli tvé děti? Tedy to, že ses sama stala mámou? Zajímá mě, jestli až s vlastníma dětma se může žena dívat na mateřství jinak.

M.V.: Je to přesně tak! Nemít děti, tak bych si ještě dneska v bezmála 35 letech myslela, že mít děti neznamená vůbec žádnou změnu, že prostě žena žije dál tak, jak žila doteď bez nich. A určitě bych pořád měla ty zidealizovaný představy a očekávání, jakože nějak porod přežiješ a kam mimino položíš, tam zůstane a ani se neozve, kojí se ukázkově po třech hodinách a ani náhodou dřív, v kočárku ani v postýlce neřve a dělá ti krásný designový módní doplněk a že školka a škola levou zadní…

No, tak už první syn mě z téhle naivity před osmi lety vyléčil 😀 A najednou jsem stála před rozhodnutím buď poslechnout diktát moderní společnosti nebo svoje samičí instinkty… A rozhodla jsem se pro ty instinkty, pro srdce. Tak jsem ho začala nosit, kojit podle jeho potřeb, z manželské postele se stala rodinná postel, další dva syny jsem porodila doma, nejstarší je druháček v domácím vzdělávání.

Začala jsem hledat sama v sobě, v knížkách, ve svém stínu. A řeknu ti, že to není vždycky jednoduchý, fakt ne, chce to hrozně moc odhodlání ode mě i mého muže, ale stojí to za to, nelituju toho, že neustále oba svádíme svůj osobní boj mezi nánosy kultury a výchovy a vlastními instinkty. A že vlastně nikdy nemám klid, protože moje duše prochází se třemi syny obrovskými a neustálými transformacemi. Ale abych celý festival nestavěla jen na dojmologii, hledám i objektivní vědecká vysvětlení pro všechny tyhle niterné procesy a ty právě na festivalu předáváme všem, kdo o ně stojí.

P: Mirko, co je teda pro tebe cílem festivalu? Čeho bys ráda docílila? Chceš změnit svět?

M.V.: Změnit a spasit svět je scifi, chiméra. To fakt nechci, ani nepotřebuju 🙂 Ne, chci dát informace a podporu těm, které to zajímá a kdo jsou zralí na osobní růst. Z toho, co dnes vím (ale rozhodně vím pouhý zlomek!), mi vychází, že tak, jak se děti rodí a jak jsou jejich potřeby naplňovány, tak zdravá a vlídná je i společnost. A možná, že se pletu, ale dnes je společnost agresivní, násilná, plná strachu, netrpělivosti, nedůvěry, a taky neúcty k Zemi, což se odráží už třeba na způsobu samotné péče o těhotnou a rodící ženu a dál na péči o miminko. Je to takový zacyklený.

Prostě netrpělivost a nedůvěra jako společný jmenovatel toho všeho. Co kdybysme to zrcadlo, tu souvislost a tu cestu, jak věci měnit, měli hledat právě v prenatálním životě, porodu a naplněných potřebách z raného dětství? Cílem mým i cílem festivalu je tedy ukázat lidem možný směr, kudy se v životě ubírat. A rodičovství je jedinečná a neopakovatelná příležitost pro každého člověka osobně.

P: Co bys vzkázala všem ženám? Ať už těhotným, bezdětným, s dětmi. Prostě všem.

M.V.: Hm, to není snadná otázka. Jeden vzkaz bych ale pro ženy měla. Poslouchejte, co vám říká vaše srdce, protože žena je ta, kdo svět dělá bezpečným a něžným místem, jak pro svého muže, tak pro svoje děti. Když se vám nelíbí něco, co se po vás žádá, protože někde uvnitř sebe cítíte, že to nesouzní s vaším ženským instinktem, řekněte ne. Najděte v sobě tu ženskou sílu, jak žít život bez bojů a v souladu sama se sebou.

Být spolu: O zázraku zrození

⇒ 12. května 2018 od 10:00, Sokolov, Husovy sady – Strom mateřství ⇐

Mirka
Poradkyně a průvodkyně obdobím mateřství. Máma tří kluků a festivalu Být spolu. Mateřství S.R.O.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *